Média
Chystaný zákon nesmí zapomínat na „kluky v trenýrkách“, říká senátor Kapoun
30. června 2011 Senátor Karel Kapoun má obavy o budoucnost českého sportu a tělovýchovy.
Je přesvědčen, že ze strany státu, který zájem o tělovýchovu
sice deklaruje v názvu jednoho ministerstva, se účinná pomoc nejen
„klukům v trenýrkách“ vytrácí. Přitom právě na zabezpečení
podmínek pro sportování nejširší skupiny občanů, ale i pro
neolympijské sporty by měl mít stát největší zájem. Věnovat pozornost
jen několika hvězdám vrcholového sportu je žalostně málo. Proto oslovil
s žádostí o pomoc českého premiéra
a sešel se s šéfem jeho poradců Římanem.
Co bylo impulzem k této iniciativě?
Jde mi o to, zamezit nežádoucímu roztříštění sportovního
hnutí s vážným dopadem na dostupnost sportování pro všechny.
Rozhodně se stavím za to, aby i senátoři a poslanci měli možnost se
do tohoto procesu zapojit. Příprava nového zákona o podpoře sportu je
samostatný a důležitý úkol, jehož naplnění by se mělo oprostit od
názorových neshod. Udivilo mě, že v souvislosti se zahajovanou
přípravou nového zákona o podpoře sportu, jehož věcný záměr má
být v souladu s usnesením vlády ČR č. 167 ze dne
9. 3. 2011, předložen do konce roku, nejsou přizváni
k široké diskusi zástupci všech sportovních organizací. Tak
například, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, které je
u nás zodpovědné za celou oblast sportu a tělovýchovy, na veřejnou
rozpravu dne 14. dubna 2011 (-která se nakonec nekonala) nepřizvalo všechny
členy Všesportovního kolegia ČR, které reprezentuje celé sportovní
hnutí. Domnívám se, že k debatám o věcných otázkách a jejich
řešení nelze přistupovat z momentálního prizmatu názorové roviny
některých resortů.
V neposlední řadě, jsem dlouhodobým aktivním sportovcem a
v posledních více jak třiceti letech jsem fotbalovým rozhodčím a
patnáct let působím jako předseda Okresního fotbalového svazu
v České Lípě. Ve svém prvním funkčním období senátora jsem
inicioval ustavení Podvýboru pro sport, s cílem seznámit jeho členy
s činností jednotlivých sportovních svazů, a to především
v návaznosti na sportovní legislativu a stanovení principů
financování sportu.
Čím se Váš senátní podvýbor zabýval?
Podvýbor se několikrát -v návaznosti na problémy
s financováním ze strany Sazky- sešel se zástupci celého sportovního
prostředí. Naposledy Podvýbor uskutečnil seminář na téma „Kam kráčí
český sport“. Ukázal, že problémy jsou daleko hlubší a zasahují až
destruktivně především do tzv. neolympijských sportů, tedy těch svazů,
které zabezpečují základní sportovní vyžití pro širokou sportovní
základnu – jak se dnes často používá termínu „kluci
v trenýrkách“.
Podle Vás tedy záleží na udržení vysoké organizovanosti českého
sportu, a to především na té nejnižší úrovni?
Ano, především na širokém zapojení dětí a mládeže, kterou sport
jednoznačně posílí zdravotně i sociálně. Navíc, tak
i dokážeme vytvořit líheň budoucích špičkových sportovců.
A proto nejsem jen pro preferování sportů a sportovců, kteří právě
již z této úrovně vystoupali na vrchol. Stejně tak doufám
v uvážlivost v zásadním rozhodování o budoucí podobě,
struktuře a financování české tělovýchovy a sportu. Přes všechny
současné výtky na adresu různých „střešních“ organizací, které
jsou, dle mého názoru, pouze jakýmsi momentálním odrazem neuspokojivého
stavu v Sazce, jsou těmi organizacemi, které prokázaly svůj vysoký
odborný potenciál zejména při přípravě nové Koncepce státní podpory
sportu, a to od samého jejího vzniku v roce 2009. Její kvalitu posoudili
i členové vlády tím, že ji schválili. Myslím si proto, že by
neměly chybět ani nyní při přípravě nového zákona o podpoře
sportu pro svou dokonalou znalost této koncepce.
Představy, vize jsou jistě správné, ale podaří se novým zákonem
vyřešit prohlubující se disproporce ve finančním zajištění
tělovýchovných spolků a sportovních svazů?
Pokládám takové zajištění za zcela nezbytné. Proto se snažím
poukazovat na důležitost vymezení způsobu financování z dostupných
i nových zdrojů, v rámci nového zákona. Stejně tak považuji za
důležité zohlednit roli obcí a krajů. Samosprávy obcí a krajů musí mít
blíže definované úkoly při vytváření podmínek pro sport a pohybové
aktivity občanů, zejména v oblasti infrastruktury sportovních a
sportovně-rekreačních zařízení, systematické politické a finanční
podpoře spolků a vytváření podmínek pro práci dobrovolníků ve sportu.
Nově připravovaný zákon musí poskytnout vyšší oporu zejména základní
úrovni sportu, která má nejméně viditelný, ale o to významnější
efekt na kvalitu života občanů.
(pop)