Aktuality
Ministr nezodpovědně sliboval. Zapomeňte!
6. 12 2011 Přestože v našich končinách existuje představa, že ministr by měl zosobňovat serióznost, moudrost a uvážlivost, stále zřetelněji vyplouvá na hladinu velká „bublina“ v podobě nesplněného slova českého ministra školství Dobeše.
Nahlas, možná až teatrálně, před studenty, médii i zastupiteli kraje sliboval, že pod křídla státu převede klenot rodinného stříbra – Střední umělecko-průmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově. A pomůže jí z bryndy.
Po měsících od tohoto veřejného slibu je očividné, že stát,
zastoupen právě ministrem školství Dobešem, si starobylou školu nevezme.
Stříbro nestříbro! Sebestředný politik si vytváří jen vytáčky a
výmluvy, aby své slovo a slib nemusel splnit. Provedení převodu začal
podmiňovat například tím, že Liberecký kraj musí prokázat, které tvrdé
kroky udělal v optimalizaci středních škol, aby uspořil peníze. Snad
pak, v duchu zásady, že když kraj nebude požadovat tolik od státu, tak
stát pomůže tím vyhlášeným převzetím unikátní sklářské školy.
Uskutečnilo se několik zbytečných jednání. Jinak žádné
konkrétní kroky. Jen plané sliby a řeči. Podle mého názoru, proto nakonec
šlo jen o ministrovo líbivé gesto. A další z řady jeho
„výkřiků“ na efekt. Věřte, v této věci bych se opravdu rád
zmýlil. Myšlenka převzetí se mně zdála opravdu zajímavá a dobrá.
I když jsem se přeci jen obával, že zůstane nenaplněná.
A pamatovat si ji asi budeme jako další „marketingový tah“
s cílem vyvolat u veřejnosti dojem, že tento ministr školství
dokáže téměř nemožné, je akční a bude něco velmi složitého řešit
nestandardně.
Vnímám, že i jinde v Evropě myslí na záchranu svých ojedinělých řemesel a zajímavých oborů před hrozbou zániku. Protože se bez pomoci nedokáží podrobit drsným tržním podmínkám. Proč bychom i u nás nemohli brát vážně pojmy, s kterými politici rádi žonglují: rodinné stříbro, kulturní dědictví a vše čím země byla proslavená a je i dědictvím pro budoucí generace?
V souvislosti s ministrovým slovem o převodu sklářské školy na stát si uvědomuji, že ministerstvo čelí celé vlně návrhů a žádostí na záchranu škol ze všech krajů. Osobně jsem viděl seznam návrhů, což bylo kolem tří desítek škol. A to vskutku není reálné. Jako maximum vidím deset škol v zemi. Provedení zodpovědného výběru je na ministerstvu školství a vládě. Právě oni musí dokázat rozklíčovat priority a vyhlásit: o tato řemesla a obory budeme stát, ty nám dělají dobré jméno, jsou nenahraditelnou tradicí. Proto je zachováme! Nikoliv řeči, neplněné sliby, ale prozíravý přístup a rychlé, jasné kroky politiků i odpovědných úředníků dodají sklářské škole větší dávku jistoty, aby jen neustále nebojovala o vlastní holou existenci.
…A ještě něco, pro zdar věci a aby výjimečné školy jako je sklářská v Kamenickém Šenově, nezkomíraly a fungovaly, je akutně nutné změnit způsob jejich financování. Z dávno zavedených plateb „na žáka“ takové školy nedokáží vyžít.
Ing. Karel Kapoun
senátor za Českolipsko, část Liberecka a Mělnicka
Českolipský deník, 6.12.2011